paní Bačka

Paní Bačka pocházela z velké rodině, měla devět sourozenců. Vyrůstali jako zvířata, jak říká, Maďaři je prý utiskovali, žili v chudobě a nikdo k nim neměl úctu. Tamější Romové měli koně a krávy, se kterými chodili na trhy, o všechno však za války přišli, její rodina rovněž.

Jednu zimu uhodily velké mrazy, na nohy si místo bot uvazovali hadry. Otec chodil do vesnice pracovat k sedlákům, aby rodinu uživil a dostal něco k jídlu. Tehdy mu omrzla ruka a přišel o jeden prst. Když četníci narazili na Romy, chytli je a ostříhali dohola. Otec se kvůli tomu s nimi hádal, protože ostříhat dohola mladou dívku či ženu pro ni znamenalo velkou ostudu. Všechno ale bylo marné, nepomohly žádosti, aby dívky napřed prohlédli, zda nemají vši.

Když bylo paní Bačce patnáct let, odvedli Slováci otce do tábora,[1] byl až u města Záhony na dnešní slovensko-maďarsko-ukrajinské hranici a poslali ho až dál za Užhorod. Za čas všechny pustili.

Mezitím matka, sama nemocná se srdcem, zůstala doma sama se všemi dětmi. Tehdy odváželi spolu s židovskými obyvateli také Romy; rodina paní Bačky se ve strachu o život schovávala před Němci ve vesnici ve velkém sklepě. Pomáhal jim maďarský statkář, u něhož pracovali a mohli u něj zůstávat schovaní přes noc. Odváděli také Romy z její rodné vsi.[2] Jeden z bratranců se už nevrátil, stejně jako celník Balog.[3]

[1] Není blíže specifikováno.

[2] Není blíže specifikováno.

[3] Křestní jméno není uvedeno.

Otec byl muzikant a po skončení války hrál Rusům. Tři měsíce poté, co přešla fronta, se paní Bačka vdávala. Na svatbě měla i ruské vojáky, protože je museli pozvat. Stejně by přišli, říká, i bez pozvání. Rusové ale přinesli maso a další jídlo a celkově se k nim chovali dobře, neubližovali jim.

Měli s manželem pět dětí. Snažila se na výboru vyřídit vrácení majetku, o který přišli – o dva koně, dvě krávy a povoz. Všem Maďarům vrátili půdu a všechno, co jim vzali, jak říká, ale jí nedali nic, protože na to neměla doklad.