pan Cicko

V roce 1944 odešlo mnoho Romů z Kľačna, odkud pan Cicko pocházel, za prací do Pezinku. Romové tam roztloukali kamení; tuto práci neromští Slováci nevykonávali, ti se naopak věnovali práci ve vinici. Romové tam bydleli v dřevěných domcích.

Jedné noci k nim přišli příslušníci gestapa v domnění, že jde o partyzány. Naložili do aut muže i ženy, děti i staré lidi a odvezli je nákladním vlakem do Pravna. Zavřeli je do tábora a nedali jim najíst. Venku již byla zima, mělo začít sněžit a lidé se báli o děti, které nebyly dostatečně oblečeny.

Mezitím Romy gestapo vyslýchalo, pátrali po tom, odkud jsou. Všichni měli strach, že je postřílejí. Skutečně pak Romové dostali rozkaz, aby vykopali jámu. Postavili je k ní, a kdo chtěl, mohl si zavázat oči šátkem. Strhl se obrovský nářek, Romové se již loučili se svými rodinami. Vtom přišel nový rozkaz, aby zadržené propustili, s tím, že nejde o partyzány. Jeden z německých vojáků pak vypustil celou dávku z kulometu do velkého kamene, ze vzteku, že je nemůže postřílet.