František Růžička

František Růžička se narodil v Blučině, v obci nedaleko Opatovic jižně od Brna. Rodina bydlela ve velkém domě.

Jakmile se začalo proslýchat, ​„že se něco chystá“ a že se všichni mají odebrat do své domovské obce, rozhodl otec o přestěhování do jedné z brněnských čtvrtí, do Slatiny. V městských domech za novou čtvrtí, patrně v ulici Šmilovského, se usadilo hned několik rodin Růžičků, všichni patřili k pěti otcovým bratrům.

František Růžička jezdil jako osmnáctiletý či dvacetiletý se svým starším bratrem a švagrem nakupovat koně na Slovácko a na Slovensko. Někdy je doprovázel i otec; v opačném případě z dovedených koní posléze vybral tři nebo čtyři nejlepší, které šlo dále prodat na trhu v Masné ulici. Ostatní koně pak prodali na maso – hlavními odběrateli byli koňští řezníci Beňadik[1] z Pekařské ulice a Koroptvička[2] z Králova Pole.

Jednoho rána zkraje března roku 1943 obklíčili jejich bydliště Němci a příslušníci české kriminální policie – dva hlavní se jmenovali Vrzák[3] a [Arnošt] Dubový. Pokud ti dostali zaplaceno, dokázali danému člověku obstarat doklady a posléze ho prý poslali na Slovensko. Lidé, kteří takto uprchli, zůstali díky tomu naživu, říká Růžička, neboť [Jozef] Tiso měl prohlásit, že ​„nedá Cigány do lágrů, [protože] jsou to dobří vojáci.“

Široké rodiny Růžičků včetně dětí, žen i starých lidí svážely na sběrné místo do brněnské robotárny ​„zelené antony“, plechová auta bez oken, podobná těm, jakými se rozvážela pošta, vzpomíná Růžička. Za čtyři dny zadržené převezli do Masné ulice. Obě místní stáje byly asi 20 metrů dlouhé a 10 metrů široké. Tam museli čekat, jen některým rodinám se podařilo zabrat místo na slámě. K jídlu měli jenom to, co si stihli před zatčením sami zajistit.

Po pěti dnech museli všichni nastoupit do nákladních vagonů, v jednom se tísnilo asi 120 lidí. Vlak vyrazil odpoledne a bez jediné zastávky se dostal na druhý den ráno [8. března 1943] do cíle, do Auschwitz-Birkenau.

[1] Křestní jméno není uvedeno.

[2] Křestní jméno není uvedeno.

[3] Křestní jméno není uvedeno.

V roce 1954 se František Růžička snažil dva zmíněné české protektorátní kriminální policisty v Brně najít, ale neúspěšně.