Irma Valdová
Irma Valdová, rozená Krausová (1925 – rok úmrtí neznámý)
Sdílet
sdílejte stránku se svými přáteli
nebo zkopírujte odkaz
Načítání formuláře...
Rodina Irmy Valdové žila ve Stříteži u Jihlavy. Otec nebyl Rom, živil se jako muzikant, hrál na citeru, ale v roce 1939 zemřel. Matka s devíti dětmi, které všechny chodily do školy, odešla poté do Jihlavy. Jak říká Valdová, vesničané ve Stříteži je „brali normálně“, byli prý jako oni.
Když se přestěhovali do Jihlavy, matka zůstala v domácnosti a brala si práci domů, vyráběla vánoční ozdoby. Irma Valdová tehdy se sestřenicí pracovala v továrně na výrobu beden na ruční granáty, většina práce, která spočívala v odvážení rozměrných desek, se odbývala venku na dvoře.
Jednou o půl třetí ráno zablokovalo gestapo jejich byt. Rodinu odvezli na nádraží a poté vlakem do Brna. Nesměli si s sebou nic vzít, odjeli v tom, co měli právě na sobě. Tušili, co s nimi bude – před nimi takto zmizela už řada Romů. Na brněnských jatkách, kde bylo sběrné místo, strávili asi týden. Příslušníci gestapa[1] se k nim prý chovali jako ke zvířatům. Mimo jiné jim ostříhali hlavy dohola. Irmě Valdové tehdy táhlo na sedmnáctý rok, a když ji zbavili jejích dlouhých černých vlasů všichni plakali, matka dokonce omdlela. Romové, kteří pocházeli z různých míst, se k sobě velice hezky chovali, „byli k sobě strašně milí, strašně lidský“. Spojovaly je společné velké obavy.
Když byl shromážděn dostatečný počet Romů, naložili je do dlouhého vlaku. V každém vagonu bylo asi šest nebo sedm rodin, jak říká, bez jídla, bez vody, „bez všeckýho“.
[1] Přestože Irma Valdová uvádí ve svém svědectví, že šlo o příslušníky gestapa, internaci její rodiny i věznění v Brně na jatkách pravděpodobně zajišťovali čeští četníci.
Jak citovat abstrakt
Abstrakt svědectví z: NEČAS, Ctibor. Z Brna do Auschwitz — Birkenau. Brno: Muzeum romské kultury, 2000, 26 – 27. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského centra pro romské dějiny, https://www.romatestimonies.org/cz/svedectvi/irma-valdova (cit. 02.05.2026)