Ján Telvák
Ján Telvák (1913, Dlhé nad Cirochou, okres Humenné – rok úmrtí neznámý)
Sdílet
sdílejte stránku se svými přáteli
nebo zkopírujte odkaz
Načítání formuláře...
V Dlhé nad Cirochou, jen pár desítek kilometrů od hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, měli Romové postavené domky stranou vesnice na louce u vody. Manželé Telvákovi založili rodinu před válkou, měli dva syny.
V roce 1944 přijel do osady v noci Němec na koni a oznámil jim, že ráno všechny odvezou. Tak se i stalo. Ve 4 hodiny ráno osadu obklíčili Němci na koních a celé rodiny na vozech odvezli do Humenného. Z Humenného je transportovali v dobytčích vagonech do tábora v Dubnici nad Váhom. První noc strávili ve velké budově, než je rozdělili – muže, ženy a děti zvlášť. Synům Telvákových bylo v tu dobu osm a šest let.
V táboře byli zpočátku i neromští vězni, ty ale časem propustili a stal se z něj tábor čistě romský. Manželé Telvákovi popisují tamější nelidské podmínky. Záhy vypukla v táboře epidemie [skvrnitého] tyfu. Práce byla těžká, museli vybírat písek a kamení z vody při bagrování [vodního kanálu]. Ve vodě museli pracovat i v zimě, měli jen hodinovou pauzu na oběd, nesměli se zastavit, jinak byli biti pendreky. Trpěli hlady, jedli i odpadky, třeba shnilé brambory nebo kůži z telete.
Umírali kojenci, protože matkám se z hladu netvořilo mléko.
Manželé vzpomínají i na ponižující holení celého těla, intimní partie nevyjímaje. Všichni pak byli namazáni mastí proti svrabu.
Jednou ráno se probudili a v táboře bylo nezvyklé ticho. Od strážného se dozvěděli, že němečtí vojáci se stáhli před blížícími se ruskými vojáky a že mají utéct. Skrývali se ještě měsíc v lesích, kde operovali i partyzáni, než se vydali domů do Dlhé. Dům našli polorozbořený, museli si jej vyspravit.
Na útěku se od gádžů dozvěděli, k jakému masakru v dubnickém v táboře po jeho rozpuštění došlo: Němci odvezli nemocné a slabé do lesa, kde je nechali vykopat jámu a všechny je pak postříleli a v jámě zahrnuli.[1]
[1] K tragické události došlo 23. února 1945, kdy němečtí vojáci a slovenská Pohotovostní garda odvezli z tábora a na pozemku místní zbrojovky zavraždili 26 Romů.
V roce 1946 se manželé Telvákovi přestěhovali do Čech.
Jak citovat abstrakt
Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena (ed.): Po Židoch Cigáni II: Svědectví slovenských Romů 1939 – 1945 II. Praha: Triáda …. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského centra pro romské dějiny, https://www.romatestimonies.org/cz/svedectvi/jan-telvak (cit. 01.05.2026)
Vznik svědectví
Rozhovor s manželi Jánem a Márií Telvákovými natočil v roce 1985 v Praze některý z frekventantů kurzu romštiny při Jazykové škole v Praze. Rozhovor byl zpracován pro připravovanou a nakonec nikdy nevydanou publikaci Devleskere čhave.[1] Pro tyto účely byl rozhovor přepracován na plynulé vyprávění bez otázek a bez rozlišení, co vypověděl který z manželů. Editorka knihy Milena Hübschmannová neměla k dispozici původní rozhovor, a proto připravila k publikaci pouze tento výrazně editovaný text v romštině a s českým překladem.
[1] Milena Hübschmannová v polovině 80. let připravovala k vydání dvojjazyčnou publikaci s výpověďmi romských pamětníků. Nakladatelé však dvojjazyčnost odmítli, a tak měla publikace vyjít jako výukový materiál k romštině pod hlavičkou Jazykové školy v Praze, která si však vydání podmínila přepracováním rozhovorů do souvislých textů. Nakonec i v takové podobě bylo vydání zastaveno. (Po Židoch Cigáni, I. díl, s. 62)