Ján Telvák

V Dlhé nad Cirochou, jen pár desítek kilometrů od hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, měli Romové postavené domky stranou vesnice na louce u vody. Manželé Telvákovi založili rodinu před válkou, měli dva syny.

V roce 1944 přijel do osady v noci Němec na koni a oznámil jim, že ráno všechny odvezou. Tak se i stalo. Ve 4 hodiny ráno osadu obklíčili Němci na koních a celé rodiny na vozech odvezli do Humenného. Z Humenného je transportovali v dobytčích vagonech do tábora v Dubnici nad Váhom. První noc strávili ve velké budově, než je rozdělili – muže, ženy a děti zvlášť. Synům Telvákových bylo v tu dobu osm a šest let.

V táboře byli zpočátku i neromští vězni, ty ale časem propustili a stal se z něj tábor čistě romský. Manželé Telvákovi popisují tamější nelidské podmínky. Záhy vypukla v táboře epidemie [skvrnitého] tyfu. Práce byla těžká, museli vybírat písek a kamení z vody při bagrování [vodního kanálu]. Ve vodě museli pracovat i v zimě, měli jen hodinovou pauzu na oběd, nesměli se zastavit, jinak byli biti pendreky. Trpěli hlady, jedli i odpadky, třeba shnilé brambory nebo kůži z telete.

Umírali kojenci, protože matkám se z hladu netvořilo mléko.

Manželé vzpomínají i na ponižující holení celého těla, intimní partie nevyjímaje. Všichni pak byli namazáni mastí proti svrabu.

Jednou ráno se probudili a v táboře bylo nezvyklé ticho. Od strážného se dozvěděli, že němečtí vojáci se stáhli před blížícími se ruskými vojáky a že mají utéct. Skrývali se ještě měsíc v lesích, kde operovali i partyzáni, než se vydali domů do Dlhé. Dům našli polorozbořený, museli si jej vyspravit.

Na útěku se od gádžů dozvěděli, k jakému masakru v dubnickém v táboře po jeho rozpuštění došlo: Němci odvezli nemocné a slabé do lesa, kde je nechali vykopat jámu a všechny je pak postříleli a v jámě zahrnuli.[1]

[1] K tragické události došlo 23. února 1945, kdy němečtí vojáci a slovenská Pohotovostní garda odvezli z tábora a na pozemku místní zbrojovky zavraždili 26 Romů.

V roce 1946 se manželé Telvákovi přestěhovali do Čech.