Jolana Haverľová

Jolana Haverľová byla v rodině nejstarší z dětí – měla tři sestry a dva bratry. Když jí bylo čtrnáct roků,[1] němečtí vojáci sebrali patnáct starších mužů v osadě, včetně jejího otce. Chlapce, jako například budoucího muže Haverľové, tehdy devíti či desetiletého, ušetřili. Romy falešně obvinili z toho, že jsou partyzáni. K partyzánům přitom patřil jen jediný Rom, slavný hudebník. Všechny zajaté Němci zavraždili.

Poté co přešla fronta, se Jolana Haverľová místo nemocné matky vydala spolu s dalšími ženami pěšky do Zvolena hledat jejich muže ve vyhloubených jámách pro mrtvé. V jedné leželo osmdesát či sto lidí. Nikoho z nich ale nepoznaly.

Když byla jednou sama doma jen se svými sourozenci, vtrhli k nim vojáci. Jeden z nich jí strčil pistoli do úst a vykřikoval, že to jsou ​„Židi“. Ale jiný německý voják ho zarazil, že jde o ​„Cikány“, a tím ji zachránil.

V době, kdy v kraji probíhaly boje a ve vesnici se střílelo, se Haverľová s rodinou schovávala u sedláka pod postelí. Tomu se v jeden okamžik zdálo, že střelba ustala, a všechny vybízel, aby se společně přesunuli do sklepa. Ale sotva vstal, padl na zem – střela ho zasáhla skrz okno.

Poté Haverľovi utekli do Detvy, kde již byli Rusové. Po třech měsících se na jaře vrátili domů. Rozbitá okna v domě vyspravili papírem a deskami, protože na skleněná neměli; ta pořídili až později, když matky dostaly nějaké peníze.

[1] K události tak došlo pravděpodobně v roce 1944.

Po válce chodili sloužit k sedlákům, pásli krávy, jen na zimu se vraceli domů.