Marie Holomková

Marie Holomková pocházela z obce Horní Němčí, kde vyrůstala v rodině kováře Josefa Vaškových. Matka Marie ze strážnické hudebnické rodiny Kubíků byla v domácnosti a spolu s Marií vychovávala i jejích pět sourozenců: [Františku], Josefa, Cyrila, Metoděje a Ludvíka. Rodina žila ve zděném domku z vepřovic se zahradou v části obce zvané Chaloupky. Otec kovář nekoval koně, ale vyráběl tesařské skoby („kramle“), řetězy a podobné předměty a pracoval pro obec nebo pro místní sedláky. Dostával zaplaceno penězi nebo v naturáliích. Děti chodily do školy: Marie Holomková vychodila osm obecných tříd, poté šla do Zlína do učení k Baťovi a bydlela na internátě.

V roce 1942 musela Marie Holomková odevzdat takzvanou c*kánskou legitimaci. Pracovala tou dobou ve Zlíně. Podařilo se jí odjet do Wiener Neustadt za bratrem Cyrilem a pracovat tam. Její rodiče byli mezitím deportováni do Auschwitz II-Birkenau; když je přijela o dovolené do Horního Němčí navštívit, udal ji starosta gestapu. Byla zadržena a uvězněna v Uherském Hradišti, poté ve Zlíně a nakonec v Brně ve věznici na Cejlu. Zde pracovala jako uklízečka pro inspektora brněnské kriminálky Klementa Bodu,[1] který jí zřejmě zachránil život tím, že ji nechal poslat do Rakouska, kde pracovala až do konce války.

[1] Klement Boda byl inspektor protektorátní kriminální policie v Brně, kterému se podařilo před transporty do koncentračních táborů zachránit hned několik členů rodiny Tomáše Holomka.