Marie Kryštofová

Marie Kryštofová se narodila v roce 1927 v obci Čehovice v okrese Prostějov. Rodina žila v Tvorovicích. Otec Jan Ondráš byl obchodník s koňmi, měl několik dětí z předchozího vztahu (známé jsou: František, František Raimund, Anna, Tomáš). Vlastních sourozenců měla Marie Kryštofová šest: o rok starší sestru Marii zvanou Květu[1] a mladší: Bertu, Aloise, Hildu, Helenu a Marii Soňu. Rodina žila v jednopokojovém domku s malým hospodářstvím, Marie Kryštofová vzpomíná, že měl otec šest koní.[2]

[1] Více viz její svědectví v databázi.

[2] Dle archivních záznamů žila rodina v roce 1936 v Tvorovicích v obytném voze, později podle zprávy z června 1941 žila toho času již třináctičlenná rodina v obecním domku. (ed.)

Marie Kryštofová byla vězněna v táboře v Hodoníně u Kunštátu spolu se sourozenci, matkou Marií Terezou Ondrášovou zvanou Pocrli a babičkou z matčiny strany Rozálií Enterovou. Na cestě do tábora netušili, co je čeká, děvčata si dokonce prozpěvovala. Když pak viděli, kam přijeli a začali na ně štěkat a skákat psi dozorců, rozplakali se. Po příjezdu všem oholili vlasy, i malým dětem. První noc strávili bez jídla v místnosti s několika nebožtíky. Pak byli ubytováni na blocích, muži, ženy a děti zvlášť. Pouze matky u sebe směly mít malé kojence. Oblečení jim bylo ponecháno vlastní, na nohy vyfasovali dřeváky, ve kterých chodili bez ohledu na roční období a na počasí.

Jako jednu z největších potup popisuje společné koupele žen, mužů a dětí, kdy se všichni museli vysvléknout před ostatními do naha. V létě se koupali v přilehlém potoce. Oblečení jim dozorci odebrali a vypalovali ho ve velkých bubnech jako opatření proti vším. Než dostali oblečení zpět, stáli obnažení i dvě hodiny. Matky se zakrývaly alespoň pomocí svých dětí.

Pracovat chodili mimo tábor, dělali výkopy a lámali kámen. Pokud některá z žen už nemohla, mlátili ji dozorci pendrekem.[1] Jmenovitě vzpomíná Marie Kryštofová na dozorce Výrobu,[2] který je bil; pracoval také jako ošetřovatel na marodce. Suroví byli i dva vězni dovezení z jiného koncentračního tábora, aby zde pomáhali s dozorem. Neuměli ani slovo česky.[3]

Pokud někdo z tábora utekl a byl chycen a vrácen zpět, byl exemplárně potrestán. Všichni museli nastoupit a přihlížet, jak dotyčného na dlouhé lavici polévají vodou a bijí ho. Jednu těhotnou vězeňkyni[4] zbili tak, že měla hýždě do krve.

Marie Kryštofová byla přidělena jako pomocná síla do táborové kuchyně, kde pracovala pod vedením Čecha [Aloise Churavého], který měl místo jedné nohy protézu. Díky práci v kuchyni měla možnost přilepšovat matce na jídle.

V táboře bylo i několik vozů, maringotek bez kol, které sloužily jako márnice. Umíralo se zde hodně na [břišní] tyfus, nejen děti, ale i dospělí. Pohřbívali je pak v nedalekém lese za táborem. Sestra Marie zvaná Květa pracovala v táboře jako ošetřovatelka, díky tomu pravděpodobně zachránila rodinu: Marie Kryštofová vzpomíná, že i s nevlastním bratrem Tomášem a dalšími vězni, které před likvidací tábora chtěli odvézt do Auschwitz, už stála na korbě auta, ale sestra přiběhla a z transportu ji na pokyn zmíněného Výroby vyňala. Roli mohla hrát i ta okolnost, že matka ​„nejvyššímu Němci“ vyložila, že pochází ze Sudet. Matka a sestry byly následně z tábora propuštěny, Marie Kryštofová se sestrou Květou po odjezdu vězňů vyklízely tábor, než byly [20. září 1943] také propuštěny.[5]

Otec zahynul v roce 1942 v koncentračním táboře Auschwitz.

[1] Zřejmě má na mysli býkovec.

[2] Wyroba/Miloslav nebo Miroslav Výroba, strážný se zdravotnickým kurzem. (ed.)

[3] Má na mysli německé Sinty, dodané do tábora v Hodoníně, aby zde konali ​„dozor nad vlastními lidmi“, tedy fakticky pro funkce takzvaných kápů. (ed.)

[4] Marie Hauerová zvaná Gíza. (ed.)

[5] Historik Ctibor Nečas v publikované evidenci z tábora v Hodoníně uvádí u všech členů rodiny Ondrášovy stejné datum propuštění – 20. 9. 1943. (ed.)

Rodina se po propuštění z tábora vrátila do Tvorovic do svého domu; ten sice ještě stál, ale byl prázdný. Matka se starala o nejmladší dceru a Marie Kryštofová se sestrou Květou pracovaly v Pivíně u jistých Vrbů na statku, aby pomohly matce s obživou.

Po válce se byla Marie Kryštofová s matkou podívat v Hodoníně na místo, kde byly vězněny.