Verona Pompová
Verona Pompová (1926, Chmeľnica, okres Stará Ľubovňa – rok úmrtí neznámý)
Sdílet
sdílejte stránku se svými přáteli
nebo zkopírujte odkaz
Načítání formuláře...
V Chmeľnici [před válkou Hopgarten, za války Komlóskert] tehdy žilo asi deset romských rodin. Romské muže, včetně manžela Verony Pompové, němečtí vojáci odvedli, a oni museli v Plavči kopat zákopy. V nedalekých vesnicích zabili Němci spoustu Romů: v Kamenici nebo v Lipanech, kam se vdaly dívky z Chmeľnice, chytili vojáci dvě malá děvčátka a zabili je, prý je hodili do potoka. Místní němečtí obyvatelé[1] ale Romům neškodili, i oni se často před vojáky schovávali, protože je odváželi do Německa.
Partyzáni z Plavče odvedli jednoho starého Roma do sousední vesnice, dali mu tabák a propustili ho. V jedné vesnici ale zavraždili slovenského učitele, prý nejspíš proto, že držel s Němci.
Partyzáni tehdy chodívali hlavně k Romům. Pompová i ostatní z nich měli strach, říkalo se, že vydloubávají lidem oči a vraždí. Také se báli toho, že když na to Němci přijdou, všechny je postřílejí a domky srovnají se zemí, proto partyzány vždy prosili, aby odešli.
Přišli k nim asi třikrát nebo čtyřikrát, Pompová byla doma s mladšími sestrami. V domě tehdy nebyla elektřina, svítilo se petrolejovou lampou. Partyzáni ji sundali a ona se bála, že je zabijí. Ale nic jim neudělali, prý proto, že byl mezi nimi i jeden Rom. Vzali s sebou jednoho starého muže, který znal dobře okolí, měl jim ukazovat cestu. Jindy ale jeden partyzán uhodil mladšího bratra tak, že mu natekla tvář, protože partyzánům ze strachu z jejich možné reakce zalhal, že místní muži odešli hrát, i když jim ve skutečnosti Němci nařídili, aby pro ně kopali v Plavči zákopy. Pompová jim všechno vysvětlila a partyzáni je uklidňovali, že už další den přijdou Rusové a už se nebudou muset bát. Skutečně se tak stalo a bylo jim dobře, jak říká.
[1] V obci Chmeľnica (před válkou Hobgart nebo Hopgarten) žilo a žije většinově německy mluvící obyvatelstvo, které se dorozumívá německo-slezským nářečím. V současné době tvoří zhruba 60 % obyvatel obce. Od roku 2023 má obec status německé menšinové obce a němčina je tak vedle slovenštiny druhým úředním jazykem.
Po válce odjeli místní Němci na vozech naložených oblečením a věcmi, říká, a vše ostatní tu po nich zůstalo, například brambory ve sklepě.[1]
Dvě sestry Pompovy žily v Čechách, jedna v Praze, druhá někde za hlavním městem. Obě už zemřely.
[1] Obec Hopgarten muselo kvůli vyhnání německých obyvatel z Československa opustit v červenci 1946 101 osob. Díky dobrým vztahům mezi německými a slovenskými obyvateli a díky iniciativě místního slovenského kněze, který se proti vyhnání německy mluvících obyvatel z obce Hopgarten postavil, mohla nicméně většina německých obyvatel (zhruba 600 osob) v obci zůstat. Viz film Die Deutschen in der Slowakei. Die Karpatendeutschen, režisér Rainer Hahn, 2006, http://www.praxis-unterrichtsfilm.de/downloads/karpatendeutsche.pdf (cit. 6. 10. 2024).
Vznik svědectví
Rozhovor s Veronou Pompovou pořídila Milena Hübschmannová v roce 1999 za přítomnosti studentů romistiky FF UK, manžela pana Pompy a učitelky paní Pompové, která skupinu tazatelů k Pompovým dovedla.