Anna Růžičková

Anna Růžičková se narodila jako nejstarší ze sedmi sourozenců Johaně a Robertu Růžičkovým. Měli čtyři koně, otec se živil jako povozník, obchodoval s houslemi a matka prodávala dečky. Rodině se dařilo dobře, koupili si dva domy, z toho jeden ve Zdaboři.[1] Děti chodily do obecní školy. Růžičková popisuje velice dobré vztahy s neromskými sousedy, jako příklad uvádí ředitele školy Staňka,[2] kterého vždycky zarmoutilo, když ​“je vzali”,[3] nebo sousedy na Zbraslavi a v Ďáblicích, kteří se obávali, aby Růžičkovi neprodali dům a nenastěhoval se tam někdo jiný.

[1] Dnes část Příbrami.

[2] Křestní jméno neuvedeno.

[3] Internovali (ed.), nespecifikuje, kdo.

Přibližně v roce 1942 dostal otec Anny Růžičkové varování od policisty Ulricha[1] v Březových Horách, že ​“půjdou do lágru”, a doporučil mu dát se k partyzánům. Otec to ale odmítl, protože každou chvíli čekali narození syna. Kvůli náletům pobývala rodina ve svém domě ve Zdaboři, který stál stranou u lesa. Jednoho rána ve 4 hodiny pro ně přijeli čeští četníci s kýmsi v německé uniformě a odvezli je do věznice v Příbrami, kde rozdělili Annu Růžičkovou s maminkou a otce s bratrem do různých cel. Před odjezdem stihli dát své nájemnici paní Kocourkové adresu strýce a tety v Lysé nad Labem[2] s prosbou, aby je informovala. Rodinu poté odvezli do Prahy do dřevěné přízemní budovy, kam červenými autobusy přiváželi i další romské rodiny. Ty pak jmenovitě vyvolávali a odváželi pryč, ale Růžičkovi byli propuštěni. Strýc[3] s tetou je vykoupili, byli velice majetní; teta, nebyla to Romka, se za svobodna jmenovala Blümlová. Vykoupili je celkem třikrát a teta Růžičkové v té souvislosti zmiňovala jistého doktora práv (zřejmě jménem Beneš) z Hanspaulky [v Praze], který jim pomohl jako prostředník.

Anna Růžičková byla nakonec přesto internována spolu se svými tetami.[4] Tety v táboře měly funkci dozorkyní v dětském baráku a bydlely ve vyčleněné místnosti, kde s nimi bydlela i Růžičková, a s dětmi jim vypomáhala. V táboře dostala průjem a trpěla na opary. Velkým problémem byly vši, s tetami myly dětem hlavy a stříhaly vlasy, ale ani tak se jich nebylo možné zbavit. K jídlu dostávali většinou chleba, v poledne polévku.

Vzpomíná také na všudypřítomné bahno v táboře.

[1] Křestní jméno neuvedeno. Sestra Anny Růžičkové Karolina Kozáková-Vdolečková však v této souvislosti uvádí ​„vrchního strážmistra četnické stanice pana Brázdu“. (ed.)

[2] Antonín a Františka Čermákovi.

[3] Antonín Čermák (1908 – 1949), zvaný Eda/Edouš, bratr Johany – matky pamětnice, který měl za manželku Františku, řečenou Fandu/Fanynku, rozenou Blümlovou (1911 – 1966). (ed.)

[4] Josefou Vintrovou/Wintrovou a Antonií Janešovskou/Janašovskou v termínu od 7. 8. 1942 do 4. 5. 1943 v táboře v Letech u Písku.

Po válce žila Anna Růžičková s rodiči v domě v Březových Horách u Příbrami a později v rodinných domech v Praze nebo v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi.

Sestra Karolína [Kozáková-Vdolečková, viz její svědectví v databázi] se vyučila tiskařkou a odstěhovala se do Brna, sestra Jana [Schindler Růžičková] vystudovala konzervatoř a odstěhovala se do Ženevy, kde učila na vlastní baletní škole.[1] Bratr Jan pracoval v kanceláři Jáchymovských dolů a bratr Josef se živil jako šofér ve Švýcarsku v Sankt Gallen.

Anna Růžičková se provdala za Augustýna Růžičku zvaného Gusta (1925, Štoky, okres Jihlava – rok úmrtí neznámý), kamaráda z dětství, který se vrátil z koncentračních táborů jako sirotek. Narodila se jim dcera a syn. Manžel byl vyučený brusič, ale živil se především prodejem látek. Anna Růžičková si otevřela stánek s textilem.

[1] Jana Schindler Růžičková, narozena 1948. (ed.)