Ján Cibula

V Klenovci žilo hodně Romů. Obývali asi čtyřicet domů a většinou se živili jako hudebníci – v minulosti totiž přišli do vesnice jako dvorní muzikanti místních hrabat Kubíniových. Jen několik romských rodin provozovalo košíkářské řemeslo nebo vyrábělo košťata a smetáky. Otec Jána Cibuly byl rovněž hudebník, primáš. Cibula jako jedno z mála romských dětí soustavně navštěvoval základní školu a počítalo se s tím, že bude dál studovat.

Ján Cibula líčí omezení, která v souvislosti s válkou dopadla na Romy, a ohrožení ze strany Němců. V době, kdy vychodil základní školu, už Romové nesměli studovat na gymnáziu, ale po otcově intervenci u ředitele gymnázia v Tisovci ho tam přijali. Na gymnázium chodil asi rok nebo dva, pak se začalo bojovat a musel zůstat doma. Cibula vypráví, že ve vsi měli sedláci na Romy vztek. Když přišli Němci a chystali se zničit místní romskou osadu,[1] sedláci se Romům posmívali. Ruští partyzáni, s nimiž přišel i strýc Jána Cibuly Tomáš Farkaš, však Němce z osady vyhnali a Romové byli uchráněni.

[1] Bližší dataci či období neuvádí.

Ján Cibula pokračoval ve studiu a už jako čtrnáctiletý se začal angažovat ve prospěch Romů. Prvního máje 1946 vyšli na jeho popud místní Romové do vesnice s transparentem ​„Vzhůru, Romové“ a Cibula promluvil na návsi. Připomněl, jak je za války Němci, kteří si jich nevážili, chtěli povraždit. Romové teď věří, že bude líp, a chtějí jen to, aby si jich sedláci ze vsi víc vážili, řekl.

Po maturitě na gymnáziu v Rimavské Sobotě roku 1951 pokračoval studiem medicíny v Bratislavě. Studiu se věnovali také jeho sourozenci – mladší sestra Adéla se stala lékařkou, bratr Barna inženýrem, sestra Žala navštěvovala vysokou školu v Košicích,[1] ale když Ján Cibula emigroval, vyhodili ji.[2]

Cibula emigroval kvůli manželce, která s jejich dvěma dětmi odešla s jiným mužem do Německa; později se usadil v Bernu. Vzpomíná, jak v Bratislavě, kde už pracoval jako lékař, radil sestře Adéle, medičce, v romštině, když si nevěděla rady s diagnózou. Když se jich však pacienti ptali, jakou řečí to mluví, odpovídal, že latinsky, protože se za romštinu styděl. Připomíná svůj podíl na založení Zväzu Cigánov-Rómov a spolupráci s Antonem Facunou. V Bernu potom pracoval ve dne jako lékař a v noci se věnoval soustavné politické činnosti ve prospěch Romů.

[1] Konkrétní obor studia není uveden.

[2] Komunistická administrativa trestala podobným způsobem příbuzné lidí, kteří emigrovali na Západ.