Ján Tumi

Ján Tumi sloužil jako voják v obci Oremov Laz. Mezi vojáky byli jen čtyři Romové. Jeden z nich byl Andro Boldi z Mišáně.[1] Poté je Němci propustili a byl doma. V roce 1944, když vypuklo [Slovenské národní] povstání, se dobrovolně v obci Valaská v hospodářské škole přihlásil k partyzánům. Byl tam ruský generál Černov, kapitán Michajlov a jejich zástupce Kozlov.[2] Mezi partyzány byly i ruské ženy, podle Tumiho byly lepší než muži, hnaly se kupředu jako oheň. Tumi s partyzány vyhodili most v obci Východná, pak šli do Banské Bystrice, v Jedľové osvobodili obec a pokračovali do Zvolenu, kde s Němci proběhly těžké boje. Němci měli těžké zbraně, zatímco oni měli jako nejtěžší zbraň lehký kulomet. V Piešťanech jim právě ve chvíli, kdy měli ve dvou kotlích uvařený guláš a partyzáni si chodili pro jídlo, Němci hodili do kotle bombu, Tumi v té chvíli jedl v lesíku za lázněmi. Partyzáni byli pomíchaní s vojáky, pohybovali se mezi Banskou Bystricí a Zvolenem u Poljany,[3] kam ustoupili ze Zvolena, když už se nedalo bojovat. Všechno obsadili Němci. V obci Močiar je zradil místní katolický farář a Němci na ně poté zaútočili minomety; koho chytili, toho zastřelili. Tumi utekl do lesa a na útěku byl svědkem události, kdy čtyři Němci jeli po lesní cestě na motorce se sajdkárou a z lesa vyšel Rus se ženou. Chytili je a mučili, muže polili benzinem a upálili ho.[4]

Když v květnu přišli Rusové, útočili na Němce kaťušemi.

[1] Nenalezeno.

[2] Křestní jména nejsou uvedena.

[3] Patrně pohoří Poľana východně od Zvolena.

[4] Viz také svědectví Zuzany Tumiové.

V květnu přišli Rusové a partyzány ubytovali ve Zvolenu na hradě.