Jozef Abrahám

V obci Budča bydlelo asi sto dvacet nebo sto třicet Romů. Abrahámův švagr byl sudetský Němec,[1] který na Slovensko narukoval. Když se seznámil s Abrahámovou sestrou,[2] do Čech se už nevrátil.

[1] Jméno není uvedeno.

[2] Jméno není uvedeno.

V době, kdy Německo vtrhlo do Polska a začala válka [1. září 1939], sloužil Abrahám na vojně a spolu s celým 25. plukem byl v Polsku. Podle Abraháma se pak muselo stát něco mezi slovenským prezidentem a Němci, neboť slovenská armáda se stáhla a začala pouštět domů záložníky a ty, co už měli vojnu odslouženou. Domů se vrátil v listopadu [1939] a oženil se s Vilmou, která na něj po dobu, kdy byl na vojně, čekala. V roce 1941[1] si pro něj přišli do práce, v kasárnách v Trenčíně dostal uniformu a šli, jak říká, na Rusko. Až tam se ale nedostali, zastavili se u Lublinu.

Jozef Abrahám se potom zúčastnil [Slovenského národního] povstání – z obce Budča byl z Romů jediný, mnoho jiných romských mužů vzali Němci na práci do táborů. Říká, že Rusové napřed vtrhli do Bystrice a 28. srpna [1944] do Zvolenu, kde se na zámku přihlásil jako povstalecký voják.[2] Postupovali do obce Tomášovce a do Lučence, odkud je vytlačili Němci, a pak směrem na Kokavu a na Prašivou [vrchol na hřebeni Nízkých Tater], kde je Němci, podobně jako celou republiku, obklíčili.[3] Abrahám bojoval pod velením ruského kapitána Krčanova a jeho pomocníků Pavla Beľka a [nejspíš Pavla] Barboriaka, byl v obraně, chodil v noci na průzkum. Boje partyzánů proti Němcům trvaly asi tři měsíce. Pak se každý z mužů vracel domů sám na vlastní pěst. Rusové odlétali letadly.

Potom[4] opět přišli Němci a odváděli lidi na práci do Německa. Abraháma zajali hned na začátku, ale on využil možnosti přihlásit se na šachtu do Handlové. Při jeho příchodu tam zrovna vybuchl plyn a zahynulo dvacet lidí, proto se odtamtud chtěl dostat pryč. Schoval se se svým starším bratrem[5] do vlaku, který jel do Štubni, a svůj batoh vyhodil z okna. Němci prý totiž zastavovali lidi, kteří nesli nějaký náklad, batoh nebo pytel, a klidně je zastřelili, ale ty, kteří nic nenesli, nechávali jít. Spatřil ho však při tom farář, který jel s nimi ve vlaku, a ve Štubni na nádraží je udal Němcům; podle Abraháma tehdy i faráři drželi s Němci. Abraháma a jeho bratra zajali, odvedli na štáb a museli pracovat pro Němce – kopali hroby pro mrtvé, které Němci zabili. Byl v lágru v Novákách nedaleko Koše,[6] kde bylo asi tři a půl tisíce lidí. V táboře byli jako ve vězení, spali na slámě na zemi, byli zavšivení, ráno dostávali dvě deci neslazené kávy a kousíček chleba. Někdy ale nedostali najíst celé tři dny. Němci si vždy na práci vzali deset nebo dvacet lidí a nikdo z nich nevěděl, jestli se vrátí zpátky, nebo né. Každý večer Němci přišli, někoho z vězňů odvedli, zastřelili ho a ráno ostatní vězni našli jen jeho boty a šaty. Abrahám byl také v Nemeckém Pravnu,[7] kde Rusové vybombardovali továrnu na masové konzervy. Poté již s vězni nebylo na místě co dělat, a tak je Němci odvedli zpět do Nováků. Když se Němci začali stahovat, nakázali vězňům, ať poberou chleba ze skladů, a dovedli je do Čadce, protože měli v plánu opravovat zničené tunely. Červený kříž z Čadce rozdal vězňům čtvrtku chleba a čaj, dva dny potom spali vsedě u vagonů. Z nádraží je nakonec odvedl biskup z Čadce do zámku, kde mohli přespat, a každému z nich vyřídil doklady pro návrat domů. I tak ale byla cesta zpět plná strachu, Němci byli stále poschovávaní po lesích. Abrahám se vrátil nejpozději ze všech Romů a Slováků v obci, zrovna před Velikonocemi. Vzali ho autem Rusové, které uplatil kořalkou koupenou za ukryté peníze. V té době už měli s manželkou tři děti.

Abrahám také vypráví o Antonu Facunovi – Abrahámova švagrová byla Facunova ​„jakoby“ sestřenice. Facuna podle Abraháma za války vystupoval jako major Novák, protože když byl v [Slovenském národním] povstání, zabili pilota slovenské armády majora Nováka. Facuna si vzal jeho oblečení a doklady, a protože mluvil dobře německy, pohyboval se mezi Němci a mohl před nimi například varovat civilisty, pokud jim hrozilo nebezpečí. Seznámil se s Abrahámovým švagrem, sudetským Němcem, který pracoval u Němců v kuchyni, a odebíral odtamtud jídlo, které dával partyzánům. Jídlo se vozilo někam k Banské Bystrici, Facuna cestou postřílel Němce, náklad jídla odvezl partyzánům a vrátil se s prázdným autem. Romům také zařídil povolení, že se mohou pohybovat po kraji. Kdo měl legitimaci, toho Němci nezastřelili. Abrahám tak kopal Němcům jámy [u letiště Tri Duby] ve Sliači, do kterých se schovávali, když přiletělo letadlo, aby je nebylo vidět.

[1] 22. června 1941 napadlo Německo Sovětský svaz a už 24. června se k německým vojákům na frontě připojila slovenská armáda.

[2] Patrně jako partyzán.

[3] Slovenská národní rada se sídlem v Banské Bystrici vyhlásila 1. září 1944 obnovení společného státu Čechů a Slováků. (ed.)

[4] Není uvedeno kdy.

[5] Jméno není uvedeno.

[6] V katastru obce Koš stál tábor, v němž byli poté, co v říjnu 1942 přestaly první deportace, internováni Židé.

[7] Od roku 1946 Nitrianské Pravno.

Jozef Abrahám měl s manželkou pět synů a čtyři dcery, ale žádné z dětí s nimi nezůstalo. Všichni synové se oženili s neromskými ženami. Budča se podle nich vylidňuje, hodně Romů teď bydlí stejně jako jejich děti ve městě.