Jozef Synů

Jozef Synů útržkovitě popisuje život sirotka před válkou. Otce vůbec nepoznal, po smrti matky se o něj jako o nejmladšího z osmnácti dětí starali starší sourozenci. Popisuje hlad a to, jak se potuloval od vesnice k vesnici.

Když mu bylo asi sedmnáct nebo osmnáct, jak říká, spolu s dalšími romskými muži ho v noci z rodné obce odvedli příslušníci Hlinkovy gardy do tábora v Hanušovcích nad Topľou. Vzpomíná na špatné hygienické podmínky, všudypřítomné vši a štěnice, nedostatečné ošacení, těžkou práci, bití holemi, hlad a krádeže úrody na poli i za cenu tělesných trestů při prozrazení. Synů uvádí, že neměl kalhoty, chodil nahý a kolem sebe měl jen deku. V táboře probíhala výměna ošacení za jídlo – Romům, kteří dobře pracovali a pocházeli zblízka, směly rodiny donášet jídlo, a ti, kterým nikdo nepřilepšoval, vyměňovali svoje svršky za potraviny. Tábor měl být čistě romský.[1] Jozef Synů z tábora dvakrát utekl, jednou na radu romského starosty,[2] který ho ujistil, že mu nic neudělají, protože je ve věku, kdy je zralý na odvod na vojnu [a tedy vzhledem k mládí využitelný jako voják]. Jednou Synů utekl s romským chlapcem, pracovali pak tajně u sedláků v Červenici, kde jim pomáhali s kosením trávy. Neromského sedláka líčí Synů jako hodného, protože je nenahlásil úřadům. Byl však znovu odveden na vojnu a umístěn do tábora,[3] kde strávil rok a půl. Později byl přidělen na práci při pohřbívání těl mrtvých vojáků, za což dostávali dobře zaplaceno.[4]

[1] Šlo o tábor nucených prací ​„pro c*kány a ostatní asociály“, které sice bývaly smíšené, ale Romové byli ubytováni zvlášť a patrně i některé pracovní čety byly čistě romské. (ed.)

[2] Z kontextu vyplývá, že má na mysli romského kápa v táboře, nikoli romského starostu, který byl prostředníkem mezi místní majoritou a Romy v dané osadě či obci. (ed.)

[3] Zde je míněn pracovní vojenský útvar pro Romy. (ed.)

[4] Svědectví se týká období, kdy krajem přešla fronta; i podle líčení jiných pamětníků byli na odklízení padlých nasazováni hlavně Romové; sedláci, kterých se rozkaz také týkal, za sebe Romy často najímali. (ed.)

Jozef Synů krátce zmiňuje akt msty – Romové, kteří byli za války internováni, po osvobození zabili Roma, patrně romského kápa, který jim v táboře škodil. Jednou větou Synů doplňuje také vzpomínku přítomné paní Slepčíkové na to, jak – ona sama neví kdo, možná že Rusové – věšeli zrádce na náměstí v Košicích.