Karolina Kozáková pochází z rodiny, která kvůli obživě objížděla zejména jižní Čechy, navštěvovali např. Písek, Protivín, Strakonice, Domažlice. V roce 1936 přestala rodina využívat maringotku, neboť otec nechal ve Slaném na zakázku vyrobit vůz; byl prý nádherný a stál „velikánský peníze“, otec za něj zaplatil 40 000 korun. Byla to tzv. štráfka,[1] vepředu zvenku byla umístěna kožená červená lavička a uvnitř stála chlouba její matky – kamna s bílou květy malovanou pecí.
Otec Robert Růžička, řečený Ota nebo také Otyna, se narodil v roce 1910 v Sušici, byl prý velký dříč a také hrál dobře a rád na harmoniku. Jako koňský handlíř objížděl trhy, ale také měl živnost na broušení nožů a nůžek. Pracoval i jako povozník, nakládal v lomu písek a vozil ho lidem na stavbu domů. Pocházel z jižních Čech, rodiče měli domovské právo v Hluboké nad Vltavou. Prý tam byli velice váženi, dokonce jejich dcera Tonča, Kozákové teta, kamarádila se starostovou dcerou. Do otcova rodu patřily kromě rodin Růžičkových a Krausových rodiny německých Romů[2] Lagronových, Langmayerových[3] či Serinkových. Lagronovi[4] byli údajně bohatí Romové, měli tři syny, kteří prý vypadali jako filmové hvězdy. Otcův rod byl spřízněn i s rodinou Matěje Kopeckého.[5]
Matka Johana, řečená Žanka, rozená Čermáková, se narodila v roce 1910 v Tišnově u Brna. Pocházela z rodů Čermáků-Janošovských[6]-Studených-Vrbů-Holomků-Habrů-Danielů, Čermáková zmiňuje také Absolonovy. Její pradědeček měl cirkus jménem Henry.
Když rodina přijela na trh, kam obyčejně zajížděly i další spříznění Romové, chodívala matka po domech, sbírala nože a nůžky pro otce na broušení a přitom lidem věštila z ruky. Také prodávala krajky, gumy, nitě a jiné galanterní zboží. Místo peněz dostávala obyčejně potraviny jako vejce, někdy i maso, například slepici. Otec prý trval na tom, aby ji vždy domů přinesla živou – říkal, že kdyby byla kradená, nejedl by ji. Zakládal si na dobré výchově svých dětí. Matka prý byla velká obchodnice – lidé u nich ve vesnici pro ni paličkovali textilní soupravy do ložnice a ona je prodávala v Hlinsku v Čechách. Odjela se vším zbožím vždy na dva dny, a když se vrátila, přivezla dost peněz. Děti se zatím staraly o domácnost, prý hlavně sama Karolina Kozáková obstarávala vaření, praní, žehlení.
Kozáková měla šest sourozenců, čtyři sestry a dva bratry. Nejstarší Anna[7] se narodila v roce 1928 v Jílovišti u Prahy a na témže místě o dva roky později bratr Jan. Mladší sestra Filoména přišla na svět v roce 1934 ve Strakonicích, Barbora v roce 1936 v Písku. Nejmladší z bratrů Josef se narodil za války v roce 1943[8] a Jana již po válce v roce 1948. Nejstarší sestra s bratrem chodili do školy, otec prý hodně dbal na to, aby děti uměly číst, psát, počítat a aby „měly v životě přehled“. V každém místě, kam s vozem přijeli, parkovali v blízkosti školy a starší sourozenci tam docházeli, byť třeba jen týden. O jejich docházce psali ředitelé škol záznamy do speciální knížky.
Kmotrem všech sourozenců byl Jan Serinek, řečený Žanka. Bydlel ve Zdaboři vedle hospody U Pletánků, živil se výrobou pantoflí, které jeho žena chodila prodávat. Neměli vlastní děti, společně vychovávali hendikepovaného chlapce z ústavu. Kmotr uměl údajně čtyři světové jazyky a v očích Karoliny Kozákové platil za vzácného, čestného člověka. Jeho synovec František Serinek, syn jeho bratra Josefa, hrál na harmoniku a v dobovém tisku se o něm psalo jako o Králi harmonikářů. Bratranci Kozákové byli Arnošt Vintr[9] a Antonín Vintr.[10]
[1] Luxusní celodřevěný vůz s plachtou. (ed.)
[2] Sintové. (ed.)
[3] Langmajerových (ed.), Kozáková zmiňuje i variantu jména Langmüller.
[4] František Lagron byl pravděpodobně otcův bratranec. Jeden z jeho synů, Feri Lagron, jevil o Karolinu Kozákovou vážný zájem. (ed.)
[5] Zakladatel českého loutkářství žil v letech 1775 – 1847. Romové dnes nesou i jeho příjmení, poté co se do rodiny Kopeckých někteří přiženili či přivdali. (ed.)
[6] Janašovských, nebo Janešovských. (ed.)
[7] Anna Růžičková, řečená Nána, viz její svědectví v databázi.
[8] Místo neuvedeno.
[9] Viz jeho svědectví v databázi.
[10] Viz jeho svědectví v databázi.
