Luboš Horváth

Otec Luboše Horvátha pocházel z devíti sourozenců, vyrůstal bez otce a od šesti let pásl u sedláka krávy; bydlet u něho nesměl, a tak přespával mezi dobytkem. Byl negramotný, ale syn vzpomíná, že byl moudrý a měl dobré srdce. Jeho dům pak stál na kopečku na konci obce Krásná Lúka vedle dalších pěti domků romských příbuzných. Místní lidé Romům nadávali a byli proti tomu, aby romské děti seděly ve škole s dětmi Slováků. Romské děti směly sedávat pouze v zadní lavici, odděleně od dětí sedláků. Otcův přítel učitel Markuš[1]

Luboše Horvátha, kterého oslovoval Lajošku, ve škole velmi podporoval a romským dětem zdůrazňoval, že se musí učit, protože jedině když budou vědět víc než sedláci a budou znát svá práva, se jim už nebude nikdo posmívat a nadávat jim.

[1] Křestní jméno není uvedeno.

Po vypuknutí bojů psal učitel Markuš na lístečky zprávy, kde jsou Němci, co se děje ve vsi nebo co zaslechl, a Horváthův otec je nosil do lesa partyzánům. Když pak romské děti nesměly školu nadále navštěvovat, Luboš Horváth docházel po večerech do učitelova domu, kde ho Markuš tajně učil noty a látku probíranou ve škole; společně také hráli na housle. Když byli mužští členové rodiny odvedeni do obce Plaveč na nucené práce – kromě Lubošova otce také otcův švagr Jaňu, syn otcova strýce Valent a strýc Ignác,[1] kterému v novinách přezdívali východoslovenský Paganini – žila rodina nuzně. Strýc Valent utekl domů, ale četníci ho chytili, před očima rodiny zmlátili a zase ho odvezli na nucenou práci. Horváthova matka živila rodinu prací u sedláků – štípala dříví, drhla podlahy, při jiných pracích občas pomáhaly i děti. Když nebyla práce, chodila matka po žebrotě. Horváth dostával jídlo od učitele Markuše a doma se dělil s dalšími pěti sourozenci. Z mnoha vesnic v okolí – Borovce,[2] Lipany, Krivany, Šambron, Torysa, Plavnica, Okbartovce[3] – vyhnali Romy za obec, ale v Krásné Lúce se Romů na popud učitele Markuše zastal místní farář, a tak mohli zůstat a na rozdíl od jiných míst směli svobodně chodit i do obce. Horváth vzpomíná, jak v Krivanech viděl tabuli s nápisem: C*kánům vstup do obce povolen od 12 do 14 hodin.

[1] Celá jména nejsou uvedena.

[2] Obec tohoto jména nebyla nalezena ani v okrese Sabinov, ani v sousedním okrese Spišská Nová Ves. (ed.)

[3] Obec tohoto jména nebyla nalezena. (ed.)

Po válce složil díky přípravě učitele Markuše zkoušky na měšťanku, vychodil ji a hrál tam mimo jiného v kvartetu. Těleso založil ředitel školy Lješinský[1] a Luboš Horváth hrál první housle, protože Markušovou zásluhou uměl noty. Otec mu zemřel zřejmě roku 1975 a Luboš Horváth vzpomíná, že když si před rokem při pohledu na otcovu fotografii Markuše připomněl, zavolal mu na Slovensko. Do telefonu mu zahrál na elektrické varhany a učitele dojalo, že na něj nezapomněl.

[1] Křestní jméno není uvedeno.