Štefan Oláh

Štefan Oláh pocházel z velké hudebnické rodiny, jeho otec hrál se svou kapelou v Dalmácii. Otec hrál z not a měl také dechovou kapelu; Štefan Oláh o něm říká, že vymyslel první tanga se slovenskými slovy – Mám rád tvoje čierne oči, Ramona.

Štefan Oláh narukoval do [slovenské] armády ve dvaadvaceti letech v říjnu 1943 v Liptovském Mikuláši. Odtamtud ho poslali do obce Dolný Kubín a pak na frontu. Dva měsíce bojoval na Krymu, po ústupu Němců se dostal na druhou stranu, k Rusům. V Baku a ve městě Usman [patrně Usmaň] prodělal parašutistický výcvik – absolvoval pět skoků s padákem z balonu a sedm seskoků z letadla. Poté ho poslali na frontu bojovat proti Němcům. Byl ve Lvově, následovaly boje v Karpatech, kde byl raněn do pravé ruky a léčil se v nemocnici ve městě Esentuky mid Voda.[1] Po několika měsících se doslechl, že Humenné už bylo osvobozeno, a byl tam na vlastní žádost přeložen. Měl na starosti třicet vojáků, kterým rozdával proviant; v dubnu byl propuštěn. Oláh uvádí, že byl na frontě s moudrými lidmi, například s Ludvíkem Svobodou a také s Klementem Gottwaldem.

[1] Patrně Jessentuki, lázeňské město na úpatí Kavkazu, součást skupiny lázeňských středisek označovaných jako Kavkazskije miněralnyje vody.

Štefan Oláh se po válce usadil v Humenném, oženil se a měl čtyři děti, jednoho chlapce a tři děvčata. Hrál na saxofon, pracoval jako číšník, po večerech hrál hostům a podle svých slov vyučil 135 saxofonistů. Po smrti manželky Jolany Goroľové, která zemřela v osmatřiceti letech, šel do důchodu, protože na pravé ruce měl po zranění jen tři prsty. Žil sám s dětmi a dbal na to, aby se vyučily. Následkem válečných útrap měl ve stáří zdravotní potíže a amputovali mu pravou nohu.