Adolf Facuna

Ve Vyšném Kubíně žili Romové v asi deseti domcích. Facunův dědeček, jenž se narodil prý ve stejném roce jako [Tomáš Garrigue] Masaryk a dožil se sto pěti let, byl kovářem a Adolf mu jako malý kluk pomáhal; vyráběli sedlákům řetězy, kleště, sekyry a jiné hospodářské náčiní. Otec byl hudebník, houslista. O masopustu nebo o Velikonocích chodíval hrát s Romy ze Zvolena a z okolí Banské Bystrice, ti platili za výborné muzikanty.

Adolf Facuna byl nejmladší ze šesti sourozenců – kromě dvou sester vyrůstal ještě se třemi bratry. Ti chodili do ​„měšťanky“ a vyšších škol, nejstarší Tono [Anton Facuna] se stihl před válkou vyučit, ale on sám již vychodil jen pět tříd, protože později za války Romy do školy nepouštěli. Když ti prý přišli ke škole, gardisti je bili a troufli si i na učitele.

V roce 1939, když bylo Facunovi sedm let, se rodina přestěhovala do Sučan, vzdálených několik desítek kilometrů, odkud pocházela Facunova babička z otcovy strany. Začal tu chodit do školy. Místní gardisti Romy pronásledovali, patřil k nim i starosta: kdykoliv se mu prý zachtělo – v noci či ve dne – přišel společně s četníky do osady a nechal bezdůvodně zbít ženy i děti bez rozdílu. Němci prý ale Romům tohle nedělali.

V roce 1944 se přestěhovali do nedaleké Sklabině, kde bydlel strýc. Ani tam je gardisté nenechali na pokoji. Jeden z nich jménem Brokuta[1] Němcům nahlásil, že Facunovi schraňují proviant a poskytují útočiště partyzánům. Než vojáci přišli, partyzáni stihli utéct, ale Němci dvaadvacet osob odvlekli a v Martině je zavraždili, údajně elektrickým proudem. Mezi zajatými byl i Facunův bratr a strýc. Bratra po příchodu Rusů našli, strýc však zůstal nezvěstný. Němci jim také zapálili dům, ale jejich velitel si všiml, že jsou uvnitř i malé děti, a pustil je ven. Bratr Tono byl tou dobou ve slovenské armádě již nadporučík, pak dezertoval a jako pilot působil mimo jiné v Anglii.

Facunovi po vypálení domu zamířili do Ružomberku, vzdáleného asi třicet nebo čtyřicet kilometrů východně od Sklabině, jiní sousedé odešli do Banské Bystrice či ještě dále. Po čase se Facunovi vrátili do Sučan, ale v obci stále byli Němci, zatímco do nedalekých Kraľovan nad Váhom mezitím dorazili Rusové. Znovu proto utekli do lesa. Po třech dnech je ale hlad vyhnal domů, kde je Němci chytili. Naštěstí jim ale nic neudělali, protože šlo jen o samé děti a ženy, muži byli totiž s partyzány. Facuna musel Němcům nést kulomet až téměř k velitelství, kde je pak všechny pustili. Slovenští obyvatelé je vzali ​„na takové humno“, tam zůstali až do rána. Tehdy již přišli Rusové a ​„bylo dobře“.

[1] Křestní jméno není uvedeno.

Bratr Tono se přestěhoval do Bratislavy. Chtěli tam poslat i Adolfa Facunu, ten se na to ale vzhledem ke svému nedokončenému vzdělání prý necítil a zůstal doma.