Andrej Kešel

Na předválečnou dobu vzpomíná Andrej Kešel jen útržkovitě. Předtím, než ho odvedli do tábora, kopal spolu s otcem pro sedláka jámy pro sázení stromků.

Andrej Kešel uvádí, že místní komisař měl na Romy vztek a že všichni v obci drželi s Němci. Romy nahlásili četníkům, kteří v roce 1940 [v této informaci se Kešel mýlí, odvody do pracovních táborů začínaly až v roce 1942 (ed.)] obklíčili dům a odvedli ho spolu s dalšími třemi muži do Michalovců. Trojici Romů kvůli zdravotním problémům zase pustili, ale Andrej Kešel skončil v pracovním táboře Revúca. Podle něho byl v Revúci zhruba stejný počet romských i neromských vězňů; byl tam i katolický kněz, kterého nutili, aby ostatním zpíval. Vzpomíná na hlad, štěnice, těžkou práci s kameny při stavbě dráhy a na neustálé bití a trýznění; zmiňuje i to, že ženám domů neposílali žádné peníze. Utekl domů, ale přišli si pro něj četníci a zbili ho; přes každou ruku i nohu dostal pětadvacet ran. Když se vrátil do práce a z rozbolavělých rukou mu vypadl krumpáč, jeden Rom[1] ohlásil četníkovi, že Kešel nechce pracovat. Neromský četník[2] ho odvelel jinam, kde nebyl tolik na očích, a řekl mu, ať se o lopatu jen opírá a předstírá, že pracuje. Později Kešela přesunuli do pracovního tábora v obci Bystré, kde byly podle jeho slov snesitelnější podmínky.

[1] Jméno není uvedeno.

[2] Jméno ani bližší specifikace nejsou uvedeny.

Andrej Kešel zmiňuje dva zážitky z doby, kdy po válce žil ještě na Slovensku. Jednou seděl s otcem a dalšími Romy v hospodě a pili pivo, když tam přišel komisař, kvůli kterému skončil v táboře. Otec Andreje Kešela mu řekl, že teď je řada zase na nich, otevřel dveře a komisaře z hospody vyhodil. Jindy Andreje Kešela odměnil místní sedlák za poctivou práci dřevem, ale neromský hospodský ho vzápětí obvinil z krádeže a zbil ho. Četníci mu však dali zapravdu a pustili ho. Byli gádžové dobří i zlí, vzpomíná Kešel. Také v současnosti [v Čechách, v Mostě] jsou podle jeho slov gádžové i dobří, i špatní – hodně s Romy, hodně proti nim.