Berta Toráková
Berta Toráková, rozená Pusztajová (asi 1924, Slatina, okres Levice – rok a místo úmrtí neznámé)
Sdílet
sdílejte stránku se svými přáteli
nebo zkopírujte odkaz
Načítání formuláře...
Matka Berty Torákové pocházela ze Slatiny, tatínek – vynikající hudebník, maďarský Rom se znalostí několika řečí – z Budapešti. Přijel do Slatiny na pozvání bohatého slovenského sedláka, aby mu hrál na svatbě. Matka Torákové se na událost přišla podívat, tak se poznali. Později si postavili dům, ale otec doma moc nepobýval – jezdil s kapelou hrát do Francie, Německa, Ameriky.
Bertě Torákové bylo dvacet let a jejímu bratrovi o šest roků více, když došlo ve Slatině k obrovské tragédii. V Sebechlebech [jihovýchodně od města Krupina] tehdy „vypustili pálenku“[1] a všichni včetně Romů si pro ni chodili a popíjeli. Torákové otec nikoli, jako hudebník prý nepil. Ve vsi si Němci v místní škole uložili spoustu věcí, které prý nakradli v Maďarsku, a lidé si je rozebrali. Němci pak zjišťovali, kdo to udělal, a hrozili vypálením obce. Lidé z vesnice svalili vinu na nevinné Romy. Do osady ve Slatině pak vtrhli Němci. Doma byla matka s otcem, sestra a jeden z bratrů, druhý byl ve vesnici, a tím se zachránil. Kromě nich v domku bydlela také teta se třemi dcerami. Němci nahnali Romy z osady do jejich domu. Jen Torákovou odtamtud vyhnali zřejmě v domnění, že k Romům nepatří – byla totiž pěkně oblečená, jak říká, v kožichu, čepici, vysokých botách, které jí otec dovezl z Německa. Právě tehdy za ní do osady přišel jeden chlapec s houslemi, výtečný hudebník. Toráková ho varovala, ale nevěřil jí, i jeho tedy nahnali k ostatním. Pak začali na dům házet granáty. Jak to spatřila, chtěla se dostat k rodině, ale sestra na ni z oken křičela, ať za nimi nechodí, že „to maminku roztrhlo a bratrovi utrhlo nohy“.
Odvedli ji odtamtud dva chlapci z vesnice a schovali ji ve sklepě. Když pak přišli Rusové, všechny tři Němce, kteří měli vraždu Romů na svědomí, zastřelili. Po té strašlivé události šla bydlet k tetě, která i s mužem zůstali naživu, na rozdíl od tří jejich dcer. Teta rok ležela v nemocnici v Šahách a Toráková dokonce dva roky v Levicích se srdcem, neboť bez ustání plakala. Měla štěstí na dobré lékaře, kteří ji nakonec vyléčili.
[1] Němci za sebou při ústupu nechávali spálenou zem, mj. vypouštěli lihovary.
Z nemocnice se vrátila k tetě, bydlela u ní, pracovala a později se vdala do Zvolena.
Jak citovat abstrakt
Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena (ed.): Po Židoch Cigáni II: Svědectví slovenských Romů 1939 – 1945 II. Praha: Triáda …. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského centra pro romské dějiny, https://www.romatestimonies.org/cz/svedectvi/berta-torakova (cit. 01.05.2026)
Vznik svědectví
Rozhovor s Bertou Torákovou pořídila Milena Hübschmannová v roce 1994 za přítomnosti studentů romistiky FF UK a druhého manžela pamětnice Emila Toráka. Probíhal v romštině.