Gizela Kaločajová

Gizela Kaločajová vyrůstala v Krupině se svými dvěma sourozenci a matkou. Otec padl v [první světové] válce. Matka se pak provdala za místního cukráře, který je vychovával. Oba pracovali v cihelně. Když otčím zemřel, provdala se matka opět za gádža, tentokrát Maďara. Na oba otčímy vzpomíná Kaločajová v dobrém. Matka jí zemřela ještě před válkou. To už měla dvě vlastní děti. Jejich otec byl z česko-německého manželství. Bydlel v Plzni, do Krupiny jezdil za prací.

Romové v Krupině bydleli před válkou né přímo ve městě, ale stranou v místě zvaném Čárda.

Na začátku války odvedli otce dětí Gizely Kaločajové do armády. Zůstala sama s dcerou, syn sloužil u sedláků v obci Bzovík a vrátil se ze služby[1] až v sedmnácti letech.

V Krupině bylo hodně Němců[2] a Romové byli vystaveni opakovaným útokům německých vojáků. Při jednom útěku před Němci Gizela Kaločajová upadla a zlomila si nohu. Dva muži (už si nepamatuje, zda slovenští vojáci nebo partyzáni) ji zraněnou odnesli domů, kde pak našla útočiště i s dcerou u sousedů. Vzpomíná, že v důsledku zranění nemohla utéct ani se schovat, a tak byla vystavena několika nebezpečným situacím. Například když Němci vtrhli do bytu a chtěli je postřílet. Jeden z německých vojáků se jich ale zastal a masakru zabránil. Bylo náročné se zraněním obstarat sebe a dítě. Po bytě se plazila po rukách. Rozdělat oheň a nanosit vodu na vaření musela její tou dobou pěti- nebo šestiletá dcera.

Němci z Krupiny sebrali všechny romské muže.[3] Později odvezli němečtí vojáci skupinu mužů a žen a poblíž Krupiny je zastřelili.[4] Mimo jiné i Koločajové sestru, bratra, bratrance a strýce. Po sestře zůstala malá dcera, kterou si vzala Kaločajová na nějakou dobu do péče, než si ji vyzvedla její macecha. Pro masovou vraždu neměli Němci dle Kaločajové žádný zjevný důvod, v obci nebyli ani partyzáni. Zmiňuje však místního faráře, který býval k Romům vstřícný, Kaločajové posílal dokonce na Vánoce a Velikonoce i peníze na děti, ale pak zřejmě pod vlivem strachu o vlastní život a v důsledku pomluvy poslal místní Romy na smrt. Po válce ho zastřelili Rusové.

[1] Slovenští sedláci si brali romské chlapce z chudých rodin za čeledíny. Stávalo se, že je pak poslali do armády místo svého vlastního syna. Viz například vzpomínkové vyprávění Tibora Gombára. (ed.)

[2] V Krupině bylo sídlo gestapa, jednotek wehrmachtu a jednotek SS pro celé jižní a střední Slovensko.

[3] Na pořádek ve městě dohlížela Hlinkova garda. Od 11. do 17. listopadu 1944 zajistili 28 obyvatel Krupiny a 17. listopadu předali všechny romské muže ve věku od 14 do 60 let gestapu. Po osvobození byla jejich těla exhumována ze společného hrobu v Kremničce.

[4] Dne 14. prosince 1944 bylo poblíž Krupiny postříleno spolu se skupinou Židů také osm Romů – pět mužů a tři ženy. (ed.)