pan Harčár

Když přišli Němci a sebrali Romy, byl ještě dítě. Do pracovního tábora v Hanušovcích [nad Topľou] odvedli jeho šestnáctiletého bratra, otce ale nechali být, protože se za něj vesnice postavila. Říká, že někteří Romové v táborech neskončili, když byli slušní a místní se jich zastali. Ani otce Harčárovy budoucí manželky neodvedli. Matka se snažila vězněným nosit jídlo – buď se jí během čtrnácti dnů podařilo něco vydělat, nebo obstarala jídlo jinak. Například chodili sbírat na pole klásky, semleli je na kameni (tazvaně hurkovali), který si vyprosili u sedláka, a s jeho pomocí dostali z klásků hrubší mouku, takzvaný hurkač; z něj matka upekla placky a nosívali je do tábora. Cesta jim trvala pěšky tři dny a tři noci, spali venku. Pustili je jen k vysokému plotu; mohli dát příbuzným jídlo, mluvit s nimi směli jen přes plot. Muži byli nazí, kolem boků měli ovázané pytle od cementu. Jedli slupky od brambor. Když některý vězeň nepracoval, četníci ho zmlátili holemi.