Juraj Bučko

Juraj Bučko pochází z devíti dětí a vzpomíná, že dětství neměl lehké. Vychodil osm tříd školy a od patnácti let pracoval, spolu se starší sestrou pomáhali živit rodinu. Otec nádeničil a o svátcích si přivydělával hraním, matka sbírala dřevo a prodávala ho gádžům.

Juraj Bučko byl za války v armádě nasazen u polských hranic. Sloužil se zbraní a měl uniformu jako Slováci – zelenou s hnědým límcem. Židé byli oblečeni do modré, Romové do hnědé („kávové“) uniformy a museli hloubit zákopy. Zelenou uniformu jako Slováci měli i další Romové ze Slovenska, například z Krupiny. Romové z východu dostávali spíš ​„kávové“ uniformy, například ti, co byli přivezeni z Hanušovců.[1] Romové, co dostali zelenou uniformu, bojovali v zákopech spolu s Němci, ale ti Slovákům nevěřili a nakonec je odzbrojili. Rozutekli se a Bučko se dostal až domů. Někteří se připojili k partyzánům a Juraj Bučko vstoupil do Goliánovy armády.[2] Pohybovali se po lesích, žili v zemljankách, živili je venkované. Domů se vrátil 16. února 1945.

[1] Pracovní tábor Hanušovce nad Topľou zvaný Petič. Poté co v Hanušovcích skončila práce na trati, byli lidé tam zařazení přesunuti většinou do jiného pracovního tábora anebo do ​„kávové / kakaové armády“. Ti nejzuboženější byli propuštěni domů. (ed.)

[2] 1. československá armáda na Slovensku bylo vojenské uskupení slovenských povstaleckých sil a hlavní složka ozbrojených sil povstalců v době Slovenského národního povstání.

Juraj Bučko si coby třicetiletý doplňoval vzdělání a nastoupil na střední školu, na průmyslovku. Zatímco jeden z jeho synů ji navštěvoval v denním studiu, Bučko ve večerním.