Za války existovaly na Slovensku takzvané vojenské výbory, které organizovaly práci. Působily i v Ihráči, kam ráno přijela nákladní auta, vyzvedla romské muže a i „gádže, kteří něco provedli“. Odvezli je například kopat zákopy nebo pracovat na poli a večer je zase rozvezli domů.
Otec Ladislava Gorala narukoval za války do armády a dostal se až do Ruska, kde nedaleko Moskvy dezertoval k Rusům. Později se přidal ke Svobodově armádě, kde absolvoval parašutistický výcvik. Nebyl tam jediný Rom, Goral vzpomíná ještě jistého Maceje z Levoče. Za [slovenského] povstání byl Goralův otec součástí leteckého výsadku u Banské Bystrice. Svoji rodinu neviděl tři roky, a tak se jednu noc vydal domů. Gardisté ho pravděpodobně udali a Němci ho přišli hledat. Podařilo se mu uprchnout, ale Němci zatkli a 20. října 1944 v Bartošově Lehôtce zastřelili pět jeho příbuzných: otce, strýce, synovce a dva bratry jeho ženy, matky Ladislava Gorala. V místě popravy jsou i pohřbeni, museli si sami vykopat hroby. Stojí zde pomníček se jmény Goralů, Štefanů a Dunků.
Goral vzpomíná, že nejhorší byli gardisté z německých vesnic, jako byl Kunešov, Turček, Horní Štubňa. Konkrétně jistý Lacko z Kremnice, který byl v Ihráči starostou, udával a nese vinu za smrt více než dvou set lidí. Místní gardisté si nechtěli špinit ruce, a tak donášeli Němcům, kdo je partyzán nebo kdo jim pomáhá, a ti je pak zabíjeli. Zmíněný Lacko byl po válce odsouzen k dvaceti letům vězení, byl však propuštěn dříve a dělal pak v Kremnici předsedu KSČ.
V souvislosti s pátráním po otci Ladislava Gorala zatkli němečtí vojáci zkraje roku 1945 jeho ženu. Vzpomíná, že u ní Němci identifikovali šátek, který jí darem přinesl Goral při své noční návštěvě a který zřejmě předtím při nějaké partyzánské operaci vzal Němcům. Její matka, babička pana Gorala, spolu se svou sedmnáctiletou nejstarší dcerou a nejmladším ani né ročním synem šli prosit, aby ji propustili, ale zatkli je také. Už se nikdy nevrátili. Zbylé děti, pana Gorala a jeho čtyři sourozence, si vzala do péče druhá babička z otcovy strany.
Když se Němci stahovali před frontou, vypálili Ihráč, stejně jako obce Radvaň a Uľanku[1]. Romské domy vypálili všechny, jen některé gádžovské zůstaly stát. Goralovi potom spali u sedláků ve stodolách.
[1] Obě obce jsou dnes městské části Banské Bystrice.
