Michal Kašo

Michal Kašo pochází z Podskalky. Romové se zde dříve živili obchodem, kdy ve větším množství nakupovali například peří nebo melouny a toto zboží pak prodávali po vesnicích, které objížděli s koňmi. Přivydělávali si i sběrem a prodejem lesních plodů a bylin. Některé rodiny pak dělaly valki a později i pálené cihly.

Na období války má Michal Kašo několik konkrétních vzpomínek, přestože byl malé dítě. Mimo jiné vzpomíná na jednu z evakuací Podskalky, kdy se museli cestou do Porúbky přebrodit přes blízkou řeku Laborec. Michala Kaša nesl na zádech jistý Ďoďu a Michalovi při tom spadla do vody botička.

Manželčin otec jakožto slovenský voják narukoval do slovenské armády. Při bojích v Rusku však byl zajat. Ze zajetí se vrátil až po válce (snad po delším čase) a byl k nepoznání zarostlý. Další Romové se z války nevrátili a neví se, jaký byl jejich osud a kde jsou pochováni. Zmiňuje například Joža Morcinka přezdívaného Buchlo Muj [Široká tvář], který byl dobrým přítelem jeho otce. Oba šli od Dukly k Mikuláši, ale Kašův otec byl raněn a skončil v Mikuláši v ruském lazaretu, odkud se vrátil domů. Jožo Marcinko zřejmě padl, ale neví se, kde.

V době, kdy byl Kašův otec na frontě a později v lazaretu, byla matka na děti sama. Jednou v noci už na samém konci války k nim do domku vtrhl ruský voják a chtěl matku znásilnit. Naštěstí to slyšel strýc Bela v sousední místnosti, proskočil k nim dovnitř oknem a vojáka zpacifikoval. Ruský velitel chtěl pak vojáka zastřelit, ale jistá Romka Hermína (prý komunistka) tomu zabránila. Na druhý den jim ruští vojáci na omluvu přinesli cukr.

Kašo zmiňuje důležitou roli romských hudebníků během války a konkrétně jmenuje strýce přezdívaného Pali a hudebníka Koro. Zachránili prý svým hraním nejednoho Roma před německými i ruskými vojáky: ti se k nim chodili bavit a při tom občas ​„zapomněli, že je válka a trochu se v nich vzchopilo lidství.“