paní Oračková

Otec paní Oračkové zemřel ještě před válkou, sama ho již nepamatuje. Romové z Lomničky pracovali pro své německé sousedy.[1] Byli prý na Romy hodní.

[1] Do roku 1945 bydleli v obci převážně německo-jazyční obyvatelé. (ed.)

V Lomničce žilo asi dvanáct romských rodin, které i za války dobře vycházely s německými sousedy. Slováci však tyto německé obyvatele později vyhnali, mladé či staré; Němci museli ve svých domech všechno zanechat.[1] Pak přišli Němci, né ale ​„ti jejich“, jak říká, nýbrž němečtí gardisté, a po nich Rusové, kteří všechno zařízení domů zničili – talíře, lustry a jiné. Lomničkou prošli také maďarští vojáci. Romové tehdy utekli a schovali se do lesa.

V nedalekém Podolinci žily asi dvě židovské rodiny, které gardisti sebrali a hnali pryč.

[1] V Lomničce došlo na podzim 1944 k evakuaci německého obyvatelstva v reakci na postupující Rudou armádu. Většina německých obyvatel obce byla odvezena do sběrných táborů u Vídně, nebo do Bavorska. V Lomničce zanechali veškerý svůj majetek, který si rozebrali místní Slováci, z části také Romové. Jen malý počet z těchto původních německých obyvatel se do Lomničky po válce vrátil.