Pavlína Bartošová
Pavlína Bartošová (1919 nebo 1920, Senica, dnes část Banské Bystrice – rok úmrtí neznámý)
Sdílet
sdílejte stránku se svými přáteli
nebo zkopírujte odkaz
Načítání formuláře...
Pavlína Bartošová žila s rodinou v obci Majerka (dnes městská část Banské Bystrice). Vzpomíná, že dětství měla krušné. Otce nepoznala, živil se jako hudebník a při jednom večerním hraní byl zabit při potyčce. Matka zůstala sama na tři děti. Později začala žít s jedním gádžem, pokrývačem, ale ten také zemřel a matka se musela sama starat už o šest dětí. Měli bídu, matka vypomáhala místním selkám za brambory nebo kukuřici. Bartošová se sestrou chodila v zimě krást na nádraží uhlí, zůstaly jí z toho trvalé stopy po omrzlinách prstů na rukou i na nohou.
Němců se velice báli, protože kradli, bili a znásilňovali. Romové se před nimi museli schovávat. Bartošová zmiňuje jejich zelené uniformy.
Vzpomíná na situaci, kdy přijeli Němci v tanku, vyhnali je z domů a chtěli je postřílet. Zastala se jich ale jedna rakľi (neromská dívka), která uměla německy, a zachránila je. Její bratr byl gardista, pocházeli z Ukrajiny a Bartošová na oba vzpomíná v dobrém. Měli rádi i jejího bratra, místní Romové mu pomáhali v kovářské dílně a on jim za to dával ovoce.[1]
Jako největší hrůzu popisuje znásilňování. Vyjmenovává několik případů hromadného znásilnění, které se nevyhnulo ani její mladší sestře. V důsledku znásilnění pak ženy většinou nemohly mít po válce děti. Jedna dívka z Môlči byla znásilněna před zraky svého otce, když byli v lese na dříví, a to bez ohledu na její věk – bylo jí pouhých jedenáct let. Měla doživotní následky.
Bratr Bartošové byl partyzán, skrýval se u ní doma, když měl zlomenou ruku. Později přišel v důsledku těžkých podmínek v partyzánském prostředí i o nohu a zemřel.
Starosta Majerky jim doporučil, aby se schovávali v lese. Bartošová měla dvě sestry, jednu v Hiadeľi a jednu v Mičině (Horná Mičina), u té se Bartošová s rodinou přes měsíc ukrývala. V Mičině byli sice také Němci, ale nebyli tak násilničtí jako ti v Majerce. Po návratu domů byly jejich domy srovnané se zemí a vypálené. Zůstalo jim pouze šatstvo, které měli na sobě.
[1] Sourozenci měli být po válce souzeni za spolupráci s Němci, ale místní Romové dosvědčili, že je zachránili, a od soudu bylo upuštěno. (ed.)
Jak citovat abstrakt
Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena (ed.): Po Židoch Cigáni II: Svědectví slovenských Romů 1939 – 1945 II. Praha: Triáda …. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského centra pro romské dějiny, https://www.romatestimonies.org/cz/svedectvi/pavlina-bartosova (cit. 30.04.2026)
Vznik svědectví
Rozhovor s Pavlínou Bartošovou nahrála v Banské Bystrici v roce 1992 Milena Hübschmannová spolu se studenty 2. ročníku romistiky. Rozhovor byl nahrán v romském jazyce, je otištěn bez otázek, zkrácený a editorsky upravený v původním znění i s překladem do češtiny. Rozhovor je doplněn komentáři Heleny Jonášové, neteře Pavlíny Bartošové, která zprostředkovala kontakt a následně autorizovala přepis rozhovoru. Komentáře Heleny Jonášové jsou zpracované v jejím vlastním svědectví v databázi.