Pavlína Dašková

Sestra Pavlíny Daškové se vdala do obce Ľubietová. Manželé se v únoru nebo březnu 1945[1] vydali pěšky do jiné vesnice navštívit manželovu nemocnou sestru; vlaky tehdy nejezdily. Na cestě je však jako partyzány chytili Němci. Pavlína Dašková byla zrovna u matky, a když se sestra nevracela, šla ji matka hledat, jenže Němci ji také chytili. Chtěli ji naložit na náklaďák k ostatním, ale na přímluvu jednoho Němce ji pustili. Dům, ve kterém Pavlína Dašková bydlela, Němci stejně jako ostatní domy v romské osadě vypálili. Rodina pak bydlela u bratra, jemuž domek neshořel.[2] V obci Pusté[3] tehdy Němci všechny Romy nahnali do jednoho domu a chtěli je upálit, ale jeden Němec je pustil ven. Dašková zmiňuje velmi bohatého matčina bratra, který v první světové válce přišel o nohu. Byl to hudebník, hospodařil, vlastnil pozemky, pomáhal chudým, žebrákům, Romům i Slovákům – a při požáru osady a domu přišel o všechny peníze.

[1] Není upřesněno.

[2] V listopadu 1944 zapálili Němci romskou osadu v Čierném Balogu (pět domků) a v Pustém (osmnáct domků). (ed.)

[3] Patrně Pustô, od 19. století součást města Čierny Balog.

Pavlíně Daškové bylo patnáct let, když šla identifikovat zavražděné příbuzné [k hromadnému hrobu]. Sestru i švagra, které někdy v únoru nebo březnu 1945 zajali v Ľubietové [poblíž Banské Bystrice], naložili je spolu s ostatními na nákladní auta a později povraždili, poznala podle oblečení a u hrobu omdlela. Bylo mi, jako bych umřela, říká.

Pavlína Dašková měla jedenáct vlastních dětí a vychovala i obě děti své setry. Jeden syn studuje na konzervatoři v Žilině, druhý je inženýrem v Bratislavě, další syn maturuje, jiný vychodil hotelovou školu, jeden je leteckým mechanikem v Bratislavě, jeden je opravář a jeden elektrikář; jedna dcera pracuje na poště v Bratislavě, nejstarší z dcer je v Galantě, jedna je švadlena a jedna chodila, jak říká, do školy výživy. Jeden sestřin syn je dělník a přes třicet let pracuje na pile, druhý je v Čechách a je neustále ve vězení.