S rodiči a jejími čtyřmi dětmi ji internovali v táboře v Komárně. Ženy s dětmi byly ubytovány odděleně od mužů. Slepčíková líčí, jak byla jedna žena v táboře bezdůvodné zastřelena; jí vytrhli z uší náušnice. Popisuje také okolnosti propuštění z tábora, kdy je poznal údajný „nejvyšší z Košic“, který od nich před válkou kupoval zboží, a zařídil jejich návrat domů do Košic přeplněným vagonem. Otec paní Slepčíkové a její malý syn zemřeli po návratu z tábora. Zmiňuje, jak po válce v Košicích věšeli zrádce.
