Tibor Cico

Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, ed. ​“Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Slovenska 1939 – 1945.: I. díl (1939 – srpen 1944). 1. Praha: Triáda, 2005, 563 – 565 (cs), 566 – 567 (rom). Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského centra pro romské dějiny, https://www.romatestimonies.org/cz/svedectvi/tibor-cico (cit. 30.04.2026)

Rozhovor probíhal v domácnosti Tibora Cica za přítomnosti několika studentů romistiky,[1] které k němu přivedl zájem o válečné vzpomínky pamětníků a záměr nakoupit koše pro Muzeum romské kultury v Brně. Když po pádu komunistického režimu v roce 1989 přišla řada Romů o práci, zkoušeli se vrátit k tradičním řemeslům – stejně tak i Tibor Cico. Nelze vyloučit, že ve svých válečných vzpomínkách zaměňuje odvody do pracovních táborů, organizované slovenskými autoritami, s nasazením na nucené práce (hlavně kopání zákopů), kam Němci naháněli Romy po začátku okupace Slovenska. V té době byl totiž ještě chlapec – na začátku války mu bylo devět let.

V úvodu k vzpomínkám Tibora Cica zmiňuje editorka roli obecních autorit odpovědných za výběr Romů určených pro deportaci. Na jejich bedrech spočívalo rozhodnutí, koho z takzvaných cikánů či asociálů poslat do pracovního tábora. Notář, starosta či příslušníci Hlinkovy gardy předali tuto povinnost v některých obcích romskému starostovi, který se ovšem často snažil chránit své příbuzné. Pokud povinnost neplnil, byl neromskými autoritami potrestán.

Odvody do prvního východoslovenského pracovního tábora Hanušovce nad Topľou probíhaly začátkem července 1942, přípravy k zamýšlenému vyvraždění Romů z Pavlovců Němci se udály na podzim 1944.

[1] Jména nejsou uvedena.

Milena Hübschmannová (ed.): ​„Po židoch cigáni.“ I: Svědectví Romů ze Slovenska 1939 – 1945