Verona Fečová

Verona Fečová líčí rodinné poměry a postavení v rámci slovenské vesnice. Rodina byla bohatá, vlastnila pozemky. Otec byl negramotný, ale obchodoval s prasaty a říkalo se mu baron. Rodina chovala krávy, koně a prasata, vlastnili kočár. Verona Fečová od brzkého rána chodívala pomáhat, ráda dělala takzvanou gádžovskou práci [šlo o práci, která byla typická pro neromské Slováky (obvykle v zemědělství) a nepatřily do ní profese, řemesla, služby typické pro Romy (ed.)]. Později měli neromské sluhy a romské služky, což byly matčiny nevdané sestry, tety Erža a Ilona. Verona Fečová vzpomíná na dobré vztahy se Slováky z obce, kterým chodili na křtiny či svatby – vzájemné vztahy popisuje, že byli jakoby jedna velká rodina.

Za války byla jejich rodině ponechána živnost, ale museli odevzdávat prasata a maso. Nikdo z rodiny nebyl odveden do pracovních táborů, mohli zůstat doma, ale museli u sebe nechat bydlet Němce. Fečová uvádí, že ke konci války u nich asi čtrnáct dní bydlel německý doktor a že mu její dcera a syn Jožko [Josef] zpívali, za což dostávali peníze. Popisuje, že doktor se k nim choval slušně, měl rád jejich děti, měl s nimi soucit.

Verona Fečová zmiňuje, že její otec, narozený v roce 1914, po válce vykonával v Praze těžkou práci, onemocněl a roku 1972 zemřel.