Verona Giňová

Muž Verony Giňové byl kovář a hudebník. V kovárně mu pomáhala – tahala měch, bušila kladivem. V obci Tolčemeš stálo pět či šest domků, v nichž žili Romové. Všichni se také živili jako hudebníci. Verona Giňová vzpomíná na nový dům z nepálených cihel zařízený nábytkem, v němž měli jako jediní Romové prkennou podlahu. Vypráví, že k nim chodíval posedět i farář, který dokonce uměl romsky.

Giňová vzpomíná, že když začala válka, Slováci se jim posmívali: ​„Němci vás povražděj! Němci nemají rádi cikány!“ Giňovi si stejně jako ostatní romské rodiny museli na příkaz četníků své domy zbourat a vystěhovat se tři kilometry za obec, kde v nuzných přístřešcích přežívali do konce války. Muž Verony Giňové tam i nadále koval, chodívali k němu Slováci z obcí Jakubovany a Hubovce.[1]

[1] Obec Hubovce nenalezena.

Verona Giňová s rodinou brzy odjela do Čech, nejprve do Prahy, kde žil její syn Karol, a potom do Rokycan, kde se usadili. Její muž zanechal před odjezdem kovářské náčiní Emě, dceři z prvního manželství. Po nějaké době Ema nářadí prodala a odjela za nimi.