Veronika Berkiová-Ľitová
Veronika Berkiová-Ľitová, rozená Čipčálová (1932, Vígľaš, okres Detva – rok úmrtí neznámý)
Sdílet
sdílejte stránku se svými přáteli
nebo zkopírujte odkaz
Načítání formuláře...
Veronika Berkiová-Ľitová vyrůstala v obci Vígľaš spolu s pěti sourozenci. Maminka byla už jednou vdaná a měla s prvním mužem dva syny, s Bélou Čipčálem z Vígľaše pak měla další čtyři děti, mimo jiné i Veroniku, za svobodna Čipčálovou.
Rodina Čipčálova žila za války ve Vígľaši [město mezi Zvolenem a Detvou]. Když zde [v únoru 1945] probíhaly boje,[1] schovávali se všichni před střelbou a bombardováním ve sklepích. Podsklepené domy měli ale jen místní gádžové a jedna hodně bohatá romská rodina. Čipčálovi se u ní ve sklepě schovávali asi tři týdny.
Střepy z výbušnin zranily dvě Veroničiny sestřenice. Katka Čipčálová svým zraněním podlehla, druhá sestřenice [jméno neuvedeno] měla doživotní následky. Střepina zasáhla i její babičku Máriu Čipčálovou zvanou Mara. Bohužel nebyl nikdo, kdo by jí mohl střepinu vyoperovat, a tak po třech týdnech v důsledku zranění zemřela.
Po třech týdnech ukrývání byli Čipčálovi vyzváni k evakuaci do Detvy. Tam se uchýlili k příbuzné zvané Hruškárka.
Válku nepřežili ani tři místní muži, výteční hudebníci, mezi nimi i nejstarší bratr Veroniky Berkiové Jožko. Šli k místnímu obchodníkovi Belovi koupit kmín,[2] vydali se zkratkou přes les a cestou je zadrželi Němci. Uvěznili je na zámku ve Vígľaši, kde měli posádku. Našli u nich hotovost na nákup, a muži tak upadli v podezření, že jsou ve spojení s místními partyzány. Matka chodila za Jožka na zámek prosit, ale bez výsledku. Všechny tři deportovali do Kremničky. Zde je mučili, museli si vykopat vlastní hroby a dvěma z nich uřezali uši a nosy. Janko Ľangoš se nechtěl podrobit násilí, pokusil se o útěk a byl zastřelen. Jožko a Šipko Mikloš byli následně také popraveni.
Otec Veroniky Berkiové byl za války odveden, spolu s ním i další muži jako například Všivák a Broda. Na konci války se jim podařilo utéct a dostali se zpátky domů.
[1] Dobývání zámku ve Vígľaši sovětskou armádou v únoru 1945 probíhalo za těžkých bojů: německá armáda měla v každém patře zámku pět kulometů a dokázala denně zasypat útočníky 1400 granáty a minami. Sovětská vojska dobyla Vígľaš díky podpoře rumunských sil a především jejich letectvu.
[2] Z vyprávění vícero pamětníků vyplývá, že bylo běžné, že místní Romové si přivydělávali donášením zboží z velkoobchodů místním maloobchodníkům. (ed.)
Jak citovat abstrakt
Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena (ed.): Po Židoch Cigáni II: Svědectví slovenských Romů 1939 – 1945 II. Praha: Triáda …. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského centra pro romské dějiny, https://www.romatestimonies.org/cz/svedectvi/veronika-berkiova-litova (cit. 30.04.2026)
Vznik svědectví
Rozhovor s Veronikou Berkiovou-Ľitovou nahráli v roce 1994 v obci Hrochoť studenti romistiky. Je otištěn zredigovaný, bez otázek, v romštině s překladem do českého jazyka.